Roztoč domácího prachu

Jak je dnes již často mediálně přetřásáno, alergie se stala jednou z nejčastějších „civilizačních“ nemocí.

Označení „civilizační“ je dnes do určité míry módním pojmem. Má charakterizovat přímý vztah nemoci s postupem civilizace a různými vlivy, které zlepšování životní úrovně lidské populaci přináší. Jako civilizační onemocnění ale vedle alergie označujeme i kardiovaskulární nemoci, psychické poruchy, metabolické změny, cukrovku a dokonce i onemocnění autoimunitní, jako je např. revmatismus, roztroušená skleróza apod. Podíváme-li se na epidemiologická data z různých částí světa, je skutečně patrné, že řada těchto nemocí souvisí se stupněm bohatství a vyspělosti společnosti, dostupností vysoko kalorické výživy, prokázána je souvislost s obezitou. Přibývá i nových poznatků o velmi negativním vlivu kouření tabáku na většinu z tzv. „civilizačních“ nemocí. Svůj vliv má samozřejmě i tolik zmiňované znečištění průmyslové.

Alergická onemocnění dnes nalézáme v populaci již asi ve 30%. Každý třetí člověk v oblastech „civilizovaného“ světa tak má šanci rozvinout nějakou formu alergického onemocnění. Jsou to nejčastěji projevy alergické rýmy a zánětu spojivek, různé formy alergických vyrážek – od kopřivky až po atopický ekzém, objevují se alergie na potraviny. Nejzávažnějšími formami jsou anafylaktická reakce a průduškové astma. Zatímco anafylaktická reakce, která obvykle ohrozí nemocného až při průniku alergenu do těla cestou požití alergenní potraviny nebo např. bodnutím včely nebo vosy, astmatická reakce může být vyprovokována i pouhým vdechnutím alergenu nebo dokonce jen virovou infekcí u disponovaného jedince. Pacient s astmatem má ve svých průduškách chronický neinfekční alergický zánět, který jej disponuje k snazší reakci na vdechnutou škodlivinou. Při vdechnutí alergenu nebo i nealergenní dráždivé látky dojde k rychlému stažení průdušek, otoku jejich stěny, novotvorbě hlenu a tím k zvyýšení odporu pro proudění vzduchu a dušnost. Podobně může nemocný s astmatem nadměrně reagovat i na virovou infekci dýchacích cest.

Jak tedy co nejlépe předejít podobným potížím a, pokud už alergii máme, vyhnout se co nejlépe zmíněným rizikům?

Základem je především časné rozpoznání příznaků a jejich včasné ohlášení lékaři. Ten by měl doplnit diagnostická vyšetření, která přítomnost alergie potvrdí nebo vyloučí. Pokud už je alergie skutečně potvrzena, je třeba zavést správnou protialergickou léčbu zaměřenou proti podstatě nemoci, tj. alergickému zánětu. Tuto léčbu předepisuje, řídí a kontroluje lékař – alergolog. Druhým pravidlem je eliminace příčinných alergenů. Které alergeny to jsou, určí podrobné alergologické vyšetření (kožní testy nebo vyšetření protilátek v krvi). Postupy, jak kontakt s alergeny vyloučit nebo alespoň omezit, je opět dobré konzultovat s alergologem. Při alergii na pyly je vhodné sledovat pylové zpravodajství publikované v médiích nebo na stránkách www.pylovasluzba.cz. Tento servis provozuje Česká iniciativa pro astma, o.p.s. již řadu let a získaná data využívají nejen odborníci, ale zvykli si na ně i mnozí pacienti, kteří podle nich řídí svoje aktivity v době pylové sezóny. Horší situace je při prokázané alergii na alergeny celoroční a především na ty, které nacházíme v našich domácnostech a kterých se jen obtížně zbavujeme. Jsou to především roztoči domácího prachu a alergeny plísní. K nim se často přidávají i alergeny domácích zvířat. Zcela samostatnou kategorií je kouření, které kromě přímého negativního efektu na zdraví kuřáka i jeho okolí, kontaminuje i domácí prostředí částicemi zplodin hoření a významně zvyšuje znečištění domácnosti prachovými částicemi.

Tradičním základem péče o domácí prostředí alergika vždy byla snaha o odstranění různých materiálů zachycujících prach, případně zvířecí srst a epitelie. Za ideální pokojík alergického dítěte tak často byl považován v podstatě holobyt s leštěnými dřevěnými materiály, protialergickými lůžkovinami, odstraněnými plyšáky a okrasnými rostlinami. Takový postup je nepochybně účinný a vede jistě k významnému snížení koncentrace alergenů v ovzduší. Bohužel se ale často zapomíná, že prach se nedrží jen na drsných površích nebo v čalounění a kobercích. Prach, který přichází zvenku například na oblečení nebo je produkován při stlaní postelí se velmi snadno vznáší ve vzduchu a snadno se usazuje i na hladkých površích. Dokladem bývají často paprsky ranního slunce pronikající do ložnice či pokoje a jasně ukazující odrazy světla na velkých kvantech prachových částic. Malý test zvířením vzduchu v takto osvíceném místě navíc ukáže, že na hladkém povrchu dokonce prach ulpívá více než v látkových závěsech či čalounění a již malým proudem vzduchu se snadno dostává opět do oběhu v prostředí.

Logicky se tedy ukazuje, že samotná úprava prostředí k prevenci alergie nestačí. I v perfektně upravené místnosti je třeba nadále dbát na pečlivý úklid, stírání prachu na vlhko, častou výměnu lůžkovin, péči o matrace. Významnou pozornost je třeba věnovat i oněm „protialergickým“ hladkým plochám. Jejich výhodou v péči o prostředí alergika je samozřejmě povrch, který se snadno stírá a jednoduše uklízí. Pokud však spoléháme na samotnou úpravu prostředí a o toto prostředí dále již pravidelně nepečujeme, ztrácejí veškerá opatření smysl. Je proto třeba i v takto dobře upraveném prostředí zavést pravidelný úklidový režim, pravidelně stírat prach a vysávat. I v tomto případě platí pravidlo, že by úklid měl probíhat v nepřítomnosti alergického jedince, i když v případě vlhkých úklidových technologií není tento požadavek tak kritický, jako při práci nasucho.

I při kvalitním úklidu samozřejmě trvá požadavek kvalitní cirkulace vzduchu. Ta bývá správně řešena pravidelným a intenzivním větráním, které by mělo ale respektovat současnou pylovou situaci a konkrétní meteorologické podmínky.

Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc.
ředitel České iniciativy pro astma o.p.s.

23.7.2015