První Rainbow jsme si koupili, protože to vypadalo, že to bude výborný. A to druhé proto, že to výborný bylo...
Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
Usměvavý, skromný, vždy elegantní s motýlkem. To je profesor Jan Pirk. Přední český kardiochirurg, přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. A také spokojený majitel Rainbow. Jeho diář je nabitý od brzkého rána až do večerních hodin, a přesto si našel chvilku na rozhovor. Bylo mi velkou ctí setkat se s touto legendou, mít možnost s panem profesorem pohovořit a slyšet jeho chválu na náš přístroj.
Pane profesore, proč jste si koupili Rainbow?
Víte, postupně jsme doma měli několik vysavačů. Pak k nám někdo přišel (Petr Vosýnek, pozn. red.) a ukázal nám Rainbow. Už je to moc let, přesně si to nepamatuju. Ale pamatuju si, že to vypadalo, že to bude výborný. Tak jsme ho koupili. A zhruba před půl rokem mě oslovila naše bývalá zdravotní sestra (Marcela Divišová, pozn. red.) a předvedla nám nový model. A tak jsme si koupili druhé, protože už jsme z vlastní zkušenosti věděli, že to výborný je.
A co se stalo s tím prvním? Přišlo dětem?
Oni už Rainbow taky dávno mají. Ale taky ten starší typ, takže teď nám závidí (smích). Máme ještě byt na horách. Domluvili jsme se s manželkou, že si ten starý vezmeme tam. Moje žena by totiž ideálně potřebovala vysavač všude a v každém patře (smích).
Takže přes úklid je u Vás spíše Vaše paní. Co Vy, uklízíte také?
Jó, taky….. ale výjimečně. Strašně mě fascinuje to, jak je ta voda špinavá. Každý chce mít doma čisto a Rainbow to umí. Máme hodně plovoucí podlahy. Vždycky to přeběhneme tím smetákem a je to. A vakuujeme peřiny. Jak často by se to vlastně mělo dělat? Určitě při každé výměně lůžkovin.
A vnímáte rozdíl mezi Vaším původním a teď novým Rainbow?
Rozhodně. Sice mi to nové doma ještě „nebylo svěřené“, ale je mnohem míň hlučné. Musím říct, že to byla jediná věc, která mi na Rainbow vadila. A to se vyřešilo.
Máte velmi náročnou práci. Navíc je o Vás známo, že jste velký sportovec – mimochodem, na posledním pražském půlmaratónu jste mi to pěkně nandal. Jak to všechno stihnete?
Jak se dá. Snažím se každý den něco dělat. Plavání, kolo, běh, běžky (teď samozřejmě kolečkové). Důležité je chtít a pak to jde. A to platí v životě obecně.
Nedá mi se ještě nezeptat, i když vím, že už jste na takovou otázku musel odpovídat mockrát. Proč motýlek?
Motýlek má dvě příčiny. Ta prapříčina je v tom, že to, co dělám, jsem se naučil v Americe. A tam jsem pochopil, že doktor nemá chodit celý v bílém, jak je to u nás ve zvyku. To chodí zřízenci. Doktor chodí v kravatě, tedy v civilu a jenom v bílém plášti. A důvod je ten, že když jde pacient k doktorovi a obzvlášť, když jde na operaci srdce, tak je to pro něj významná událost. A na významné události se člověk má slušně oblékat. A když pacient vidí, že i doktor svým přístupem dává najevo, že je to pro něj taky významná událost a není oblečený jako zřízenec, tak je klidnější a hned se cítí lépe. A tak je to podle mě správně. Jenže se ukazuje, že kravata je zaprvé nepraktická, a za druhé nebezpečná pro rozšiřování infekce. Protože když máte rozepnutý plášť a skloníte se nad pacienta, tak kravata jde přímo na něj. Může mu to být nepříjemné a navíc se na ní nachytají různé bakterie. Pak se skloníte nad dalšího pacienta a dalšího… V Anglii je teď kravata u doktorů tuším zakázaná. A já už mám fotku s motýlkem někde z dětství, čili mi to zůstalo.
Panu profesorovi zvoní telefon. Po krátké konverzaci s kolegou se mi omlouvá a i když byl původně na cestě domů, spěchá zpět do nemocnice k naléhavému případu. Ještě nám stihne popřát mnoho úspěchů a z auta kývnout na pozdrav.
